• I. stupeň – pacientovi každodenní námaha nepůsobí pocit dušnosti ani vyčerpání. Nemocný zvládá veškerou běžnou činnost bez omezení.
• II. stupeň – každodenní běžná námaha pacienta mírně vyčerpává, způsobuje mu dušnost. Nemocný zvládá běžnou práci, ujít zhruba 100 metrů po rovině či vyjít jedno patro.
• III. stupeň – již malá námaha vede k dušnosti nebo tlaku na hrudi. V klidu jsou tito nemocní bez obtíží. Odpočívají brzy při chůzi po rovině a do schodů.
• IV. stupeň – dušnost či tlak na hrudi má pacient již v klidu. Není schopen vykonávat bez obtíží ani lehkou fyzickou námahu.

Vyšetřovací metody využívané ke stanovení diagnózy

• Anamnéza – zaměřuje se na zjištění ischemické choroby srdeční, stavu po infarktu myokardu, letitého špatně kompenzovaného vysokého krevního tlaku, poruch srdečního rytmu, prodělaných viróz či proběhlé boreliózy. U dilatačních kardiomyopatií (degenerativní onemocnění, kdy dochází k rozšíření srdečních dutin a zeslabení srdečních stěn, poruchy funkce  komor a srdečního selhávání rytmu) lékař zkoumá, zda pacient nepřijímá zvýšené množství alkoholu (hlavně piva).
• Fyzikální vyšetření včetně zátěžových testů (6 minutový test chůze)
• Spektrum krevních testů (standardní laboratorní odběry)
• Rentgen srdce a plic (zvětšení srdečního stínu, obraz městnání na plicích)
• Echokardiografie (zásadní vyšetření při stanovení diagnózy)
• Spiroergometrie (při indikaci k transplantaci srdce)
• Koronární angiografie (SKG) – nález na věnčitých tepnách a při ventrikulografii zvětšení dutiny levé srdeční komory a poruchy její stažlivosti
• Magnetická rezonance srdce
• Zátěžové scintigrafické vyšetření (umožňuje zhodnotit velikost orgánu, jeho funkční stav a případné chorobné změny), provádí se na oddělení nukleární medicíny

Léčba

Farmakologická léčba srdečního selhání – je zaměřena hlavně na potlačení patologické aktivace tzv. neurohumorálních mechanismů (v nervovém a hormonálním systému), dále na odstranění cévního zúžení, zabránění zadržování vody a sodíku v organismu a zvýšení stažlivosti srdečního svalu. Aktivací neurohumorálních mechanismů organismus reaguje na poruchy prokrvení a podílí se na tom jak nervová složka, tak hormonální působky. Při dlouhodobém trvání má negativní dopad a je příčinou progresivního zhoršování stažlivosti srdce a jeho elektrické stability a zadržování tekutin. Základem léčby chronického srdečního selhání je v současné době blokáda nadměrné neurohumorální aktivace. Zvyšuje se tím kvalita života i dlouhodobá prognóza onemocnění zlepšením funkce selhávající levé srdeční komory a zpomalením progrese selhání.

Srdeční resynchronizační léčba – používá se při léčbě nemocných se středně těžkým až těžkým srdečním selháním, u kterých byla prokázána srdeční dyssynchronie (zpomalení nitro-komorového nebo mezi-komorového vedení vzduchu, což má za následek poruchy synchronizace obou srdečních komor a postižení jejich výkonnosti). Resynchronizační léčba je schopna akci obou srdečních komor „synchronizovat“. S úspěchem se využívají implantabilní přístroje (defibrilátory) s kombinovanou schopností léčit závažné komorové tachyarytmie. Tato metoda zlepšuje nejen kvalitu života nemocných, ale prodlužuje i délku přežití. Jde o finančně náročný výkon, v současnosti je vyhrazen pro nemocné s prokázanou dyssynchronií, určitými ukazateli na EKG křivce a s významným funkčním omezením.

Chirurgické řešení - je indikováno u nemocných s katetrizačně prokázaným postižením věnčitých tepen (koronární ateroskleróza). Pokud stav nelze řešit pomocí prosté angioplastiky (jen zprůchodněním postiženého místa věnčité tepny balónkovým katétrem) nebo angioplastiky s implantací intrakoronárního stentu (zavedením kovové „výztuže“ do tepny), je nemocný indikován ke kardiochirurgickému výkonu na věnčitých tepnách (aortokoronární by-pass). Výkon se často kombinuje se zákrokem na mitrální chlopni (dvoucípá chlopeň mezi levou síní a levou komorou srdeční) vzhledem k často přítomné nedomykavosti mitrální chlopně.
Existují i výkony směřující ke zmenšení velikosti dilatované levé srdeční komory (kardiomyoplastiky).

Transplantace srdce - je určena pro nemocné s tzv. refrakterním (na léčbu nereagujícím) srdečním selháním, u kterých je vyčerpána možnost zlepšení stavu podáváním léků či resynchronizační léčby. Prognóza těchto nemocných je velmi špatná, polovina z nich umírá do jednoho roku. Indikováni jsou především nemocní s ischemickou chorobou srdeční a kardiomyopatiemi. Transplantace srdce je operační metodou, v současnosti schopnou prodloužit život nemocným v terminálním stadiu srdečního selhání. Limitací je ovšem nedostatek vhodných dárců a tento problém je celosvětový. Doživotně jsou tito nemocní také nuceni užívat imunosupresivní léčbu (snižující imunitní reaktivitu organismu)a podstupují pravidelné kontroly a vyšetření.  Pro překlenutí „čekacího“ období se v některých případech používají různé přístroje pro dočasnou srdeční podporu.

Doporučení pro pacienty se srdečním selháním

Prevence dalšího rozvoje či zhoršování srdečního selhání má zásadní význam i pro nemocné s již diagnostikovaným srdečním selháním. Jedná se o tzv. sekundární prevenci.

I na tomto místě se uplatňuje zdravý životní styl.

• Omezte solení. Sůl zadržuje v těle tekutiny, tím vznikají otoky a dochází k překrvení orgánů (srdce, plíce, játra) a jejich zatěžování. Nejsou ale zakázána jiná koření či bylinky.
• Snižte množství tuků v potravě, živočišné tuky nahraďte rostlinnými, dopřejte si vlákninu (v zelenině, ovoci, celozrnném pečivu, luštěninách). Dobré je jíst ovoce a zeleninu ve vícero menších dávkách denně.
• Zařaďte si do programu pravidelnou fyzickou aktivitu. Pokud již máte diagnostikované srdeční selhání, vhodná intenzita cvičení je velice individuální; důležitá je zde konzultace s ošetřujícím kardiologem.
• Velmi důležité je dodržování léčby rizikových faktorů poškození srdce a cév – tedy vysokého krevního tlaku, cukrovky a zvýšených hladin krevních tuků.
• Sami můžete částečně snížit riziko vzniku akutního zánětu srdečního svalu, který často velmi rychle vede i u mladých osob k srdečnímu selhání, tím, že každou virózu dýchacích cest poctivě „doléčíte“ a neuspěcháte návrat k normální fyzické aktivitě.

Prevence by neměla být popelkou

Hlavními příčinami srdečního selhání je ischemická choroba srdeční a hypertenze. Od toho se odvíjí i možnosti preventivních opatření, kterých se zdravý jedinec může držet. Základem je prevence rozvoje a zhoršení aterosklerózy. Jedná se o několik zásadních bodů:

• zdravá strava
• nekouření cigaret
• umírněná spotřeba alkoholu
• dostatečná, několikrát týdně prováděná aerobní fyzická aktivita
• snaha o vystříhání se častého stresu

Buďme aktivní; držme si stálou, vhodnou tělesnou váhu. Fyzická zátěž by měla odpovídat 75% maximální tepové frekvence. Optimální pro prevenci srdečního onemocnění je 3-4x týdně 30-40 minut aerobního cvičení. Vhodný je běh nebo alespoň rychlá chůze, jízda na kole, aerobik či plavání.