Poté, co se pacient dozví onkologickou diagnózu, nastupuje další komunikace s ošetřujícím lékařem nebo celou skupinou lékařů, která je zodpovědná za následný léčebný postup. Nemocný je v současné době lékaři plně informován, ale sám by se měl také o chorobu i léčebné postupy zajímat. Slovo má prof. Luboš Petruželka, přednosta onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Jsou vyrobeny technikami tzv. biologického inženýrství. Od „klasických“ léků se liší tím, že působí jen v místě, kde mají. Ovlivňují tedy pouze chorobný stav, do ostatních dějů v lidském těle zasahují jen minimálně. Biologická léčba se používá v revmatologii, očním lékařství, u těžkých alergických onemocnění, v kožním lékařství. Nejširší uplatnění má zatím v onkologii, kde se používá v léčbě karcinomu tlustého střeva, karcinomu prsu, nádorů hlavy a krku, plic, ledvin, jater, tzv. stromálních nádorů zažívacího traktu (GIST) a nádorových chorob krve. V blízké budoucnosti se předpokládá rozšíření biologické léčby i na další onemocnění.
V souvislosti s biologickou léčbou se hovoří o tzv. personalizované onkologii
Biologická léčba totiž umožňuje sestavit léčebný program „na míru“ konkrétnímu pacientovi pro typ a stádium jeho onemocnění. Existují biomarkery (ukazatele), které umožňují předpovědět účinnost některých přípravků biologické léčby. Přidáním biologické léčby k chemo/radioterapii se nehorší kvalita života nemocného.
Část biologických léků se podává krátkou infuzí v týdenním nebo třítýdenním intervalu, část je užívaná v tabletách (perorálně), obvykle denně.
Co nabízí biologické léčba
Principem účinku cílené biologické léčby onkologických onemocnění je zamezení růstu nádorových buněk tím, že lék zablokuje určité molekuly (receptory), které „spouštějí“ dělení a růst nádorových buněk a/nebo růst nádorových cév, přičemž neovlivňuje buňky zdravé. Je pravděpodobné, že biologická léčba dokáže rušit regenerativní schopnosti rakovinných buněk. To znamená, že brání „opravit škody“ napáchané na nádoru chemoterapií a radioterapií, což vše vede k potlačení růstu nádoru.
I biologická léčba má nežádoucí účinky, ale …
… lze jednoznačně říci, že jsou podstatně mírnější, protože biologická léčba je namířena na receptory, které jsou charakteristické pro nádorové buňky. „Klasická“ chemoterapie zasahuje totiž všechny dělící se buňky:
buňky krvetvorné, buňky vlasových kořínků, buňky kůže a sliznic, buněčnou výstelku zažívací trubice, buňky pohlavních orgánů. Z toho plynou možné nežádoucí účinky: padání vlasů, nevolnost, zvracení, průjmy, poškození kůže a sexuálních funkcí.
Podání biologických léků, tzv. monoklonálních protilátek, může vzácně v těle pacienta vyvolat alergickou reakci, která se nejčastěji projeví zarudnutím nebo dušností většinou při první aplikaci. Mohou se též objevit průjmy. Častým nežádoucím účinkem je léčitelná vyrážka připomínající akné u mladistvých. Zajímavým pozorováním je, že výskyt této kožní reakce může předpovídat zvýšenou účinnost léčby. Po vysazení léku tyto projevy většinou rychle odezní.
Často je biologická léčba podávaná v kombinaci s chemoterapií, tehdy se nežádoucí účinky obou typů léčby projeví současně.
Co by měl pacient o svém onemocnění vědět
Čím více informací dostane, tím se bude lépe vyrovnávat s nemocí, léčbou a životem s onkologickým onemocněním. Současným trendem je (alespoň do určité míry) partnerská spolupráce mezi lékařem a pacientem. Nemocný by neměl hrát pasivní roli léčeného, ale měl by se aktivně zajímat o vše, co s nemocí, její diagnostikou i léčbou souvisí a diagnosticko-terapeutický postup vzít i za „svůj program“. Slyšet diagnózu onkologického onemocnění znamená vždy velmi negativní emoční stav. V té chvíli pacient nevnímá, co lékař říká, a vnímá-li, pak si ze sděleného pamatuje jen zlomek. Teprve po čase a za pomoci blízkých nebo profesionálů z řad zdravotníků či psychologů může diagnózu „přijmout“ a svými fyzickými i psychickými silami přispět k léčebnému úspěchu.
Nemocný by se měl ptát:
- na lokalizaci a stádium onemocnění (místní nádor, místně se šířící nádor, metastázy),
- jaká diagnostická vyšetření budou provedena a za jakým účelem,
- jak bude probíhat léčba (úvodní léčba, chirurgická, radioterapie, chemoterapie),
- na předpokládanou délku léčby,
- na zařízení, kde bude léčen (v místě stanovení diagnózy, či zda bude doporučena léčba v komplexním onkologickém centru),
- na možnost či vhodnost biologické léčby,
- na možnost tišení bolestí a nežádoucích účinků léčby,
- kdy se bude moci vrátit k běžnému životu,
- jak časté budou kontroly po léčbě.
Slovo rakovina dnes již neznamená pouze bolestivou smrt v krátké době
Onkologická onemocnění se stávají léčitelnými chronickými chorobami, s nimiž mnoho nemocných žije po mnoho (i desítek) let. Ani vyléčení není nemožné. Žít s onkologickým onemocněním není jednoduché, přináší mnoho tělesných potíží, psychických útrap a změn v osobním i profesním životě. Je dobré, když má nemocný vedle sebe bytost z řad příbuzných nebo blízkých, která mu v komplikované situaci pomůže, když naváže důvěryhodný vztah s lékařem, který je detailně informován o jeho zdravotním stavu.
Mnoho informací lze v dnešní době nalézt na internetu, pomůže sdílení zkušeností s jinými pacienty. Není ostudou vyhledat pomoc psychologa, psychiatra, odborníka na léčbu bolesti či sociálního pracovníka.
Vložit komentář