Lidí trpících cukrovkou neustále přibývá. Přibývá nejen těch, kteří trpí tzv. stařeckou cukrovkou, tedy diabetem 2. typu, ale i mladých pacientů, jejichž diagnóza zní diabetes 1. typu. Ačkoli se obě choroby jmenují takřka stejně, jde o dvě odlišné choroby s podobnými příznaky – zvýšením množství glukózy v krvi. Pokud se diabetes správně neléčí, vedou oba typy k mnoha komplikacím – zejména k poškození cév, ev. nervů a dalších tkání. Důsledkem „nezvládnuté“ cukrovky pak může být například srdeční infarkt, vznik bércových vředů, závažné postižení ledvin, očí…

Role inzulínu

Inzulín je hormon, který produkují buňky tzv. Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní. Díky němu může krevní cukr – glukóza – vstupovat do buněk a být „spotřebován“ buněčným metabolismem. Když inzulín chybí, pak glukóza přijatá v potravě v podobě cukrů zůstává nezpracovaná v krvi. Když se jí nahromadí najednou mnoho, pak může dojít k poruše vědomí (tzv. diabetické koma) i k úmrtí z metabolického rozvratu. To bylo časté před objevením „umělého“ inzulínu.

Vyšetření

Rozpoznání diabetu je snadné. Stačí k němu vyšetření, zda je moči přítomna glukóza. U zdravého člověka není v ranní moči žádný „cukr“. V současnosti se při podezření na cukrovku ihned vyšetřuje množství glukózy v krvi nalačno. Existují i další testy, které umějí odhalit i tzv. předcukrovkový stav. Vyšetřuje se například glukózový toleranční test – jak organismus reaguje na podání glukózy. Významným testem je i hodnota glykémie (množství glukózy v krvi) za určitou dobu po jídle (postprandiální glykémie). To, jak je cukrovka léčena (kompenzována) z dlouhodobého hlediska, ukazuje procento tzv. glykovaného hemoglobinu. Hemoglobin je krevní barvivo, na něž se může vázat (kromě kyslíku) také glukóza. Dobré je, když je množství glykovaného hemoglobinu pod 7 procent. Pokud je vyšší, znamená to, že hodnoty krevního cukru bývají vysoké (při nedostatečné léčbě, nedodržování racionální stravy).