Smutný příklad z praxe

Také si říkáte: „Mne se to netýká,“ „K doktorovi půjdu, až mi něco bude,“ nebo ještě méně pochopitelně: „Nikam nepůjdu, ještě by mi tam něco našli…“? Pak můžete dopadnout jako již zmíněné dva tisíce českých žen. Uveďme jeden případ za všechny.

Paní Jiřina je lékařkou a pracuje na oddělení akutní medicíny (anesteziologicko-resuscitačním oddělení, ARO). Až na extrémní pracovní vytížení žije poměrně zdravým způsobem života, nekouří, alkohol pije pouze příležitostně. V poměrně mladém věku (kolem 40 let) ji postihl infarkt myokardu, který se ještě komplikoval plicní embolií. Paní Jiřina se však uzdravila a dále pokračovala ve své práci s pocitem, že už má všechny vážné choroby pro svůj život za sebou. I přestože dodržovala zásady racionální životosprávy (aby předešla opakování infarktu), dalšímu onemocnění se nevyhnula. Pozapomněla, že i jí se může týkat rakovina prsu a na mamografické vyšetření nechodila. Tato diagnóza byla u ní stanovena, až když si sama vyhmatala bulku. Podrobné vyšetření prokázalo, že onemocnění pokročilo do stádia, kdy jsou již postiženy mízní uzliny a došlo i k rozsevu metastáz. U takového onemocnění umí dnešní medicína jen prodloužit dobu přežití nemocného o měsíce, ale neumí je vyléčit – na rozdíl od časných stádií rakoviny prsu (kdy existuje jen primární nádor bez postižení uzlin a bez metastáz). Paní Jiřina tedy podstoupila léčbu – vynětí nádoru, chemoterapii a ozáření, čímž se průběh zpomalil, ale je jen otázkou času, kdy se onemocnění bude šířit dále.

Může to být jinak

Mnohé druhy rakoviny dnes již patří k zcela vyléčitelným onemocněním, u jiných se daří „držet chorobu pod kontrolou“, tedy ovlivnit její průběh tak, aby nedocházelo k jejich rychlému postupu. Onkologická onemocnění (alespoň některá) se tedy stávají chronickým stavem, s nímž může pacient žít přijatelným způsobem po mnoho let. Může vykonávat svou profesi, může žít společenským i rodinným životem.
Podmínkou však je, aby se na onemocnění přišlo včas. V případě rakoviny prsu to je zcela jednoduché. Máme spolehlivou diagnostickou metodu – mamografii, která umí odhalit nádor ve stádiu, kdy se jedná o zcela vyléčitelné onemocnění. Jednoduše řečeno, ženy, které chodí pravidelně na mamografii, si mohou zachránit život.
V ČR je od roku 2002 zaveden tzv. screeningový program. To znamená, že všem ženám mezi 45 až 69 lety je jednou za dva roky hrazeno mamografické vyšetření z prostředků zdravotního pojištění. Je však nutné, aby vyhledaly pracoviště, které je do tohoto screeningového programu zařazeno, má tzv. akreditaci (seznam je na www.mamo.cz). Tato pracoviště mají potřebné přístrojové vybavení a jejich pracovníci dostatečné zkušenosti s rozpoznáním rakoviny v časných stádiích. Výhodou je, že na tato pracoviště mohou ženy přijít i bez doporučení svého praktického lékaře či gynekologa.
Již jsou známy výsledky za první roky fungování tohoto programu. Výrazně se zvýšil záchyt onemocnění v časném stádiu. Organizaci mamografického screeningu nám mohou závidět mnohé další vyspělé státy západního světa. V čem však zaostáváme za světem je účast v tomto programu. Na vyšetření chodí jen zhruba 30 % žen, pro něž má screening význam. To je v porovnání s jinými zeměmi málo.

Mýlit se mohou i lékaři

Bohužel se stává, že i mnozí lékaři rozmlouvají ženám návštěvu mamografu s poznámkou, že to není zapotřebí, že mamografie může vyvolat rakovinu prsu, a pokud nemají potíže, tak jde o vyšetření zbytečné a škodlivé. Tento postup je však zcela chybný, protože je i statisticky prokázáno, že čím více žen se účastní screeningového programu, tím méně žen na rakovinu prsu zemře.
Odborné společnosti, které jsou tvůrci doporučených postupů pro diagnostiku a léčbu (Česká onkologická společnost a Česká gynekologická a porodnická společnost), upozorňují, že v těchto případech jde o vážné profesionální pochybení. Význam mamografického screeningu je v současnosti prokázán a jeho přínos pro každou jednotlivou ženu nelze zpochybnit.

Koho se rakovina týká

• Výskyt rakoviny prsu se zvyšuje s postupujícím věkem.

• Objevuje se častěji a v nižším věku u žen, jejichž přímé příbuzné rakovinou prsu onemocněly. (Existují geny zodpovědné za vyšší pravděpodobnost výskytu karcinomu tzv. BRCA1 a BRCA2, které lze rozpoznat vyšetřením a jejich nositelky podrobněji sledovat tak, aby byla případná diagnóza stanovena včas).

• Působení hormonů (časná první menstruace, pozdní menopauza, bezdětnost, pozdní věk první gravidity) je považováno za zvýšené riziko výskytu karcinomu prsu. Diskutuje se i o vlivu „umělých“ hormonů v antikoncepci a hormonální léčbě kolem klimakteria, avšak s protichůdnými závěry.

• Obezita a nedostatek pohybu jsou prokázané faktory, které významně zvyšují riziko rakoviny.

Moderní léčba

Záleží na stádiu i typu choroby, jaký léčebný „koktejl“ onkologové namíchají pro konkrétní pacientku.

Používané metody

Chirurgická léčba: Spočívá v odstranění primárního nádoru. Jde-li o časné stádium a malý nádorek, pak nebývá nutné odstranění celého prsu, pouze vynětí nádoru s tím, že prs může být zachován.

Radioterapie, tedy série ozáření: V určitých případech může předcházet i chirurgický výkon.

Chemoterapie: podávání látek (cytostatik), které brání množení buněk, tedy především nádorových, ale i zdravých tělních buněk. Právě z působení cytostatik na normální buňky plynou známé nežádoucí účinky chemoterapie (padání vlasů, nechutenství, zažívací potíže, únava atp.). Proto se stále pátrá po tzv. cílené léčbě, která by zasáhla jen nádorové buňky.

Cílená léčba: Jedná se o nové léky, většinou tzv. monoklonální protilátky, případně inhibitory určitých enzymů, například tyrozinkinázy, které zasahují do buněčného cyklu a metabolismu nádorových buněk i nádorových cév. I v ČR jsou postupně zařazovány do léčebných schémat jednotlivých typů rakoviny, včetně karcinomu prsu.

(Anti)Hormonální léčba: Podává se k prevenci znovuvzplanutí choroby u nádorů, jejichž růst je závislý na přítomnosti hormonů, obvykle po dobu pěti let. V poslední době jsou již k dispozici přípravky, které umožňují podávat hormonální léčbu i déle.
Dále se mohou podávat i přípravky, které ovlivňují vznik a růst kostních metastáz (tzv. bisfosfonáty).