Tvrzení, zvládli jsme to my, zvládnou to oni také, není zrovna správné a ani od rodičů příliš zodpovědné.  O potížích koktání  po návštěvě čertů bylo napsáno již hodně, jsou sice doložené případy, kdy k tomu  došlo, ale jedná se spíše o výjimky a opravdu o krajní vyústění stresu.

Stres

nejedená se o nic novodobého, žádný lékařský výmysl na současný uspěchaný svět. Stres zažívali pralidé od nepaměti. Kdyby tomu tak nebylo, zcela jistě by se zastavil vývoj. Stres je totiž jistým stimulantem pro zachování sama sebe. Jestliže je pouze tím pozitivním stimulantem, pak je to v pořádku, ale jakmile tuto hranici překročí, stává se stres negativním procesem, dochází  k určitému ochromování  činností a funkčnosti těla, zvyšuje se srdeční tep i činnost srdce a v neposlední řadě se začnou připojovat i další somatické jevy. Tento jev je lidem doslova geneticky dán a kdyby to tak nebylo, měli bychom zřejmě poruchu hormonální a imunitní činnosti.

Proto stres zažívají  všichni, i děti, ale to si snad ještě pamatujete ze svého dětství.

Děti se nejvíce bojí čerta

Čert je záporná postava v pohádkách. Tuto informaci získávají děti od malička z knížek, co jim čtete před spaním, z večerníčeků a pohádek.  Chytá zlé a zlobivé lidi a odnáší je do pekla. Zvídavé děti ví, že peklo je někde pod zemí.

„Když se vaše děti ptali, kde je peklo, kudy se tam chodí, nikdy jste jim je nedokázali ukázat (pokud jste náhodou neměli to štěstí, že máte třeba propast Macochu za humny, nebo nejste poblíž Čertovky či Čertova jezera). A teď se čert objeví u vás mezi dveřmi, váš potomek si uvědomí, že vás občas zazlobil a teď se s čertem bude muset vydat kamsi, kde to nezná a ještě k tomu bude muset opustit maminku a tatínka. A pro vaše zlatíčko, je to stres  jak hrom.“

Pozor na své chování

Pokud se rodiče rozhodnou objednat mikulášské služby u cizích lidí, měli byste si pohlídat míru strachu, kterou vaše dítě dokáže snést. Není nic horšího, než když se vy, pro dítě nejbližší, čerta nebojíte a ještě se bavíte tím jak se dítko strachy klepe.  Na čerta se dívejte společně, hovořte s dítětem klidně a povzbuďte ho.

Dělejte to nikoli proto, aby se dítě napříště čerta nebálo, ale proto,  aby v budoucnu, jakmile zažije stejně silný stres umělo reálně situaci vyhodnotit a zbytečně nepanikařilo. Věřte, že pokud mu nedáte tu správnou podporu, postupem času si dítě může vybudovat ochromení doslova paralytický stav na stres  podobného charakteru.

Jak na stres z čerta

• Připravte své dítko na setkání. Nikoli tak, že mu to neřeknete hodinu před příchodem, ale postupně týden před s ním o tématu návštěvy budete hovořit.
• Připomeňte mu, že si má připravit báseň nebo písničku.
• Dohodněte se s pekelnou návštěvou na vhodném čase  setkání. Přeci jen unavené dítě, kterému ne a ne přijít tolik obávaný čert na strachu jen přidá.
• Neberte ty nejmenší na průvody  Krampusů. Přeci jen je jich zjev hodně strašidelný a průvod bývá plný kouře, petard a hluku. Sice je to podívaná krásná, ale ne zrovna pro prcka, co uvidí čerta poprvé.
• Pomozte děcku, když zapomene text svého projevu. Není nic odpudivějšího,  než když vaše zlatíčko recituje, strachy se zajíká a najednou ztratí nit. Ticho by se dalo krájet a rodiče se smějí.
• V nadílce by mělo být i něco od čerta. Nikoli uhlí nebo brambor, a i perník s čertem je na pováženou, ale jakákoliv dobrota třeba zabalená do černého papíru. Nebo buďte více kreativní a přidejte k drobnosti visačku s piktogramem čerta, nebo s decentně  ohněm opálenými stranami.
• A když bude nejhůř nechte čerta za dveřmi.

Zdroj:  JARITZE, Johan, Krampus parade on the Johannes-Brahms-Promenade 2012,

[online] 30.12.2012  [cit. 2016-01-20]

Dostupné z:https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Poertschach_Krampuslauf_

30112012_133.jpg?uselang=cs

Vlastní zkušenost

Dlouhou dobu navštěvuji  domácnosti v podobě anděla. A upřímně, za ta léta jsem viděla hodně.  Divochy, rebely i hubaté děti, na které platil čert doslova mávnutím kouzelného proutku. Statečné děti, které si čerta pohladily, nebo byly ochotné  ho vzít za ruku a odejít sním. Dokonce se našla i taková zlatíčka, která na sebe doslova „práskla“, jak zlobila rodiče.

Třesoucích se bradiček je také hodně, mezi sourozenci vzniká rivalita, kdo bude  zpívat jako poslední, protože jejich odvaha být první, ztroskotala. Někde jsme zůstali za dveřmi všichni, protože se dítě hodně bálo a tak jsme ho nechtěli víc děsit.

Na druhou stranu byla i ta méně pozitivní setkání. Mě, coby první vstupující se děti bály, u Mikuláše byl už pláč a při čertovi hysterický řev.  Rodiče si dítěte nevšímali,  jen ať na něj něco platí a při tom se ten malý strachy počůral.  Často se setkávám s tím, že děti při naší návštěvě popadne škytavka, třeba taková, že nejsou schopné mluvit. Jednou nám musela na popud rodičů dojít otevřít školačka, v níž by se krve nedořezalo a to jen proto, že zrovna ten den nebyla úspěšná ve škole. Za notného siláckého povzbuzování rodičů z domku, šla bez bundy a bačkorách k brance, ačkoli hodně mrzlo. Strachy plakala a než vzala za kliku, utřela si dlaní mokré oči a šup dlaň na studenou kovovou kliku a bylo po čertech.  Tenkrát přišel čert na rodiče, nikoli na holčičku, protože ti než pochopili, co se stalo, stále se posmívali té malé. že se bojí. Děvčátko strachy otevřelo, ale jak chtěla utéct domů, strhla si přimrzlou dlaň.

A vůbec nejhorší jsou rodiče, kteří stůj co stůj vyžadují návštěvu,protože si jí zaplatili, ačkoli se děti bojí.  Jedno dítě  při našem vstupu do obýváku v místnosti zůstalo a druhé strachy uteklo a nebylo zpacifikovatelné ani maminkou, tatínkem i oběma naráz.  A stále trvali na tom, že i druhé dítě musí partu kolem Mikuláše pozdravit. První dítko plakalo, samo mezi námi a z rodičů si ho nikdo nevšímal, protože za velkého řevu odchytávali uprchlého sourozence, bylo pro malého hodně stresující.  Čert se sice snažil schovávat za Mikuláše, ale byl tam a už jen tento fakt dítě děsil. No, přičteme li k tomu stres z křiku sourozence, kdesi ve vedlejší místnosti, myslím, že si tuto návštěvu pamatuje dodnes. Pamatuji si ji i já, protože vím, že proti strachu  jsem si s dítkem povídala o tasmánském, hodném čertovi s černým, huňatým kožíškem.