V představách jsou dny volna vždy pohodové, s azurovým nebem nad hlavou a modravými dálkami před námi. Dny, kdy můžeme dělat jenom to, co se nám právě chce, nebo to, na co jsme se dlouho těšili. Zkrátka – probudíme se prvního rána dovolené – a bude nám blaze.
Ano, to jsou sny. Realita je vždy úplně jiná. Prvního rána o dovolené se probudíme vyčerpáni, malátní a zpravidla plni obav. Za sebou máme totiž nejen přípravu na samotnou dovolenou (balení, nákup chybějících věcí, přesvědčování přátel, aby si k sobě vzali naše domácí zvířátko, zajištění starších rodičů a prarodičů po dobu naší nepřítomnosti, ujištění dětí – již po sté – že želvičku si k moři nemohou vzít a nejlepšího kamaráda taky ne), ale i zvládnutí všech minulých, současných a předpokládaných úkolů/restů v zaměstnání. A to pomíjíme dohadování s drahou polovičkou o nezbytnosti pořízení nových šatů/nového rybářského náčiní, nového klobouku/nových pneumatik právě před dovolenou. Máme za sebou (a netušíme, že i před sebou) jedno z nejnáročnějších období roku.
Když se dostaneme na místo zvolené k trávení vytoužené dovolené, tedy podařilo se nastartovat auto, nepřejet při výjezdu z garáže sousedovic kočku, zvládnout nevolnost obou dětí (zvracely cestou jen třikrát), trefit se na správný výjezd/nájezd dálnice, bloudit jen hoďku, najít správný motel/hotel (na pátý pokus), zaparkovat a vynosit věci z kufru a střešního nosiče, nutně se dostaví pocit, že dva týdny dovolené nestačí na vzpamatování, natož odpočinek.
Ti, kdož zvolí cestu letadlem, na tom však nejsou vůbec lépe. Zažili adrenalinovou chvilku čekání na opožděné taxi, stometrovou frontu na letišti na odbavení, běh na poslední „gate“ na terminálu, tři až dvanáct hodin v pozici skrčence ofukovaného neseřiditelnou klimatizací, bolest žaludku z jídla připraveného kuchařem, kterému nezbyl ani jeden chuťový pohárek, bolest z vpáčených bubínků při přistávání, mnohahodinové čekání na zpožděný další let, jízdu z letiště taxíkem, který za svůj dlouhý život neviděl servis a který řídil velmi žoviální (podnapilý?) místní řidič, do hotelu, jež měla trvat deset minut po pobřežní silnici. Tvůrci katalogu nepočítali s dvouhodinovou objížďkou po rozblácené cestě pralesem. Nevyspalé, rozlámané, vyprahlé cestovatele ve zcela jiném časovém pásmu zákonitě čeká další lahůdka – potíž zvaná jat-lag (pásmová nemoc), která nedovolí usnout ani padajícím únavou.
Biostimulátor ze slunečnic
I k oddychu je zapotřebí energie. Přece jsme si plánovali dovolenou užít a ne přežít! Energii ze sluníčka lidské tělo ke své regeneraci využít neumí, tu ze slunečnic ano. Z obalů semen slunečnice se připravuje přírodní biostimulátor – kyselina phytinová, která se zapojuje do regulace metabolických procesů, plní roli růstového faktoru a má stejný účinek jako původně označovaný faktor „bios I“, který je nutný pro optimální funkci buněk. Přípravek Phytin (prodává se v lékárnách) patří spolu s dalšími léky do cestovatelské lékárničky. Nejenže pomáhá odstraňovat únavu a pocit vyčerpání, navíc působí jako přírodní antioxidant a mírní stárnutí pleti v důsledku účinků slunečních paprsků. Více o Phytinu na www.phytin.cz.
Vložit komentář