„Lidé, kteří mají vážnější dlouhodobé potíže se spánkem, se dvaapůlkrát častěji pokusí o sebevraždu,“ sdělil vedoucí výzkumu, prof. Marcin Wojnar z Michiganské a Varšavské univerzity. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace každý rok ukončí život sebevraždou 877 tisíc lidí. Proto je velmi důležité včas odhalit všechny rizikové faktory, včetně poruch spánku.

V průzkumu byl po dobu jednoho roku sledován vztah mezi příznaky, jakými jsou obtížné usínání, časté probouzení v průběhu noci a vstávání minimálně o dvě hodiny dříve, a sebevražedným chováním (myšlenky na sebevraždu, plánování sebevraždy a pokus o ni) celkem u 5 692 Američanů. Kolem 35 % z nich mělo alespoň jeden z popsaných příznaků poruch spánku. Nejčastěji bylo se sebevražedným jednáním spojeno brzké ranní probouzení (dvojnásobné riziko sebevražedných myšlenek i plánování sebevraždy a téměř trojnásobné riziko sebevražedného pokusu). Problémy s usínáním a časté probouzení zvyšovaly riziko jen o desetiny procent méně.

Proč tomu tak je, zatím vědci nevědí. Domnívají se, že poruchy spánku vedou k poruchám soustředění, paměti, rozhodování a pocitům beznaděje. Svou roli tu může hrát i odlišný metabolizmus serotoninu v mozku. Další výzkumy se budou zabývat zkoumáním vlivu spánkové apnoe (krátkodobé zástavy dechu) a typem spánku, který nepřináší odpočinek.

Poruchy spánku, na rozdíl například od bolestí, dušnosti, vysokého krevního tlaku a jiných tělesných potíží, stojí na okraji zájmu většiny lékařů. V anketě, kterou jsme provedli v únoru tohoto roku, z 575 respondentů odpovědělo jen 9 (1,57 %) kladně na dotaz, zda se jich lékař při vyšetření vždy ptá na kvalitu jejich spánku.

Praha, 1. 4. 2009