Lexikon dětských nemocí: 1. Infekce

Dítě není zmenšený dospělý, liší se od něj v mnohém. Jeho vývoj ještě není dokončen a jeho organismus reaguje odlišně. Děti mají dokonce svá zcela specifická onemocnění, která se v dospělosti nevyskytují. A pokud je u dítěte vyskytne i dospělácká choroba, velice často probíhá úplně jinak. Průběh onemocnění závisí i na stáří dítěte. Například mnohé infekce (1. kapitola) jsou velice vážnou chorobu pro novorozence, ale školáka již neohrozí.

Navíc u dětí je ještě důležitější dbát na správnou životosprávu a prevenci onemocnění, protože všechny prohřešky útlého mládí, tedy spíše rodičů na dítěti, se projeví až v dospělosti. Jde třeba o obezitu, která je velmi vážnou chorobou, osteoporózu – protože základ silných kostí se datuje už od dětství, i nádory (například maligní melanom – tedy zhoubný kožní nádor—se projeví až po desítkách let – jako následek nadměrného působení slunečního záření v dětství.

Lexikon chorob jsem tedy rozdělila do několika částí:

  1. Nejčastější choroby dětského věku – infekce
  2. Specifická dětská onemocnění
  3. Čemu je zapotřebí se vyhnout a proč

1. Infekční nemoci

Viry, bakterie, plísně a další mikroskopické potvůrky jsou všude. Většinou nám nevadí, v mnoha případech soužití přináší prospěch oběma stranám, například střevní mikrobiální flóra je součástí obranného mechanismu, napomáhá vstřebávání některých vitaminů, chrání sliznice před napadení zlými tzv. patogenními mikroorganismy, který je celá řada. Velká část dětských onemocnění je právě infekčního původu. Proti některým z nich jsou děti očkovány. Jedná se o „povinné“ vakcíny namířené proti tuberkulóze, tetanu, černému kašli, záškrtu, zarděnkám, příušnicím, neštovicím, infekčním žloutenkám, dětské obrně a infekcím vyvolaným Hemofilem, tj. nejčastěji akutní zánět hrtanu a zánět mozkových blan. Za určitých okolností je vhodně doplnit očkování proti vyvolavateli meningokokového zánětu mozkových blan, klíšťové encefalitidě, pravé chřipce a některým exotickým nemocem – to před cestou do zemí, kde jsou tyto choroby rozšířeny. Je vždy lépe se na situaci v konkrétní zemi s předstihem informovat a včas si očkování zařídit. Některé vakcíny je totiž nutné podat v několika dávkách v několikatýdenních intervalech. Zůstává však ještě mnoho nemocí, proti kterým vakcína neexistuje.


Infekce – nejčastější příčina dětských potíží

Značné procento malých pacientů přichází k lékaři právě kvůli tomu, že se v dětském organismu usídlily a pomnožily choroboplodné zárodky. Jejich záludnost je v tom, že jsou většinou snadno přenosné z jednoho dítěte na druhé a obvykle se velice rychle šíří v dětských kolektivech, a pak také tím, že průběh mnoha infekčních chorob probíhá jinak u miminek a jinak u předškolních a školních dětí. Čím menší dítě, tím bývá choroba nebezpečnější.


Novorozenci, malí kojenci

Jejich imunitní systém není ještě vyzrálý, takže infekce má tendenci se šířit. Novorozenec si přináší na svět od matky trochu protilátek, ty však pomalu mizí a kolem třetího měsíce jich je opravdu minimum. S prvním vdechem se však kojenec setkává s všudypřítomnými mikroorganismy a začíná si vytvářet vlastní protilátky a vůbec posilovat imunitní systém. Důležité je, aby se malé dítě setkávalo s „hodnými“ minipotvůrkami, které jeho obranyschopnost trénují proti těm zlým.

Proto je přílišná ochrana před okolním světem nevhodná. Průšvih nastane, když jsou ty zlé rychlejší. V tom případě dochází u novorozenců a kojenců k velmi rychlému šíření infekce do celého těla a může dojít k velmi vážnému stavu, k tzv. sepsi, která po sobě může zanechat i následky. Někdy novorozenec „získá“ infekci už v matčině děloze.


Varovné příznaky

Maličký neřekne, že ho něco trápí. Jak může maminka poznat, že by měla urychleně vyhledat lékaře. Infekce se u novorozenců a kojenců obvykle projeví některým z následujících příznaků či jejich kombinaci:

  • Bledost až promodrávání
  • Potíže s dechem
  • Znovuobjevení novorozenecké žloutenky (nebo její setrvání)
  • Zvracení, ublinkávání (opakované a i bez vztahu k pití)
  • Lenost při pití
  • Apatie nebo naopak neklid
  • Třes, záškuby svalstva nebo celého těla
  • Ochablost těla
  • Neprospívání či dokonce hmotnostní úbytek.
  • Vzedmuté bříško
  • Průjmovité stolice

Vzácněji se objeví zvýšená teplota, která se charakteristická pro starší kojence, batolata a větší děti.


Vrozené infekce novorozenců

Prodělá-li matka v době těhotenství některé infekční onemocnění, může se to projevit na stavu novorozence. Neléčené bakteriální infekce mohou ztížit start do života – například v podobě nízké porodní hmotnosti, vrozeného zápalu plic, prodloužené a těžké novorozenecké žloutenky atd. Závažné mohou být i některé virové infekce, jejichž následky se mohou projevit jako vrozené vady (například srdeční vady, postižení sluchu, zraku apod.).

Za zvláštní zmínku toxoplazmóza. Pomineme-li potraty v časném stadiu těhotenství, pak se toto onemocnění se projevuje nedonošeností, opožděním růstu, žloutenkou, zvětšením jater a sleziny, hydrocefalem a dalšími vážnými postiženími. Těhotné by se proto měly vyhýbat kontaktu s kočičími pelechy i jiným místům, kde lze předpokládat znečištění jejich výkaly (kočky jsou „zdrojem“ infekčních zárodků). Doporučuje se nekonzumovat tepelně neupravené maso. V současnosti se diskutuje o aktivním vyhledávání (screeningu) toxoplasmózy u těhotných.

 


Závažná infekční onemocnění

Zhruba v druhé polovině prvního roku se příznaky a průběh onemocnění začínají pozvolna podobat. Mezi závažnější infekce dětského věku patři zánět mozkových blan (meningitis), zápal plic (pneumonie), zánět kostí (osteomyelitis), zánět očnice (orbitoceluitis), případně retrofaryngeální absces (hnis za „mandlemi“). Velmi nebezpečný může být prudký zánět hrtanu (akutní larygitis, akutní subglotitis), bronchiolitis.

Zánět mozkových blan (meningitis)

Z celého dětského věku je nejčastější výskyt zánětu mozkových blan v prvních dvou letech života. Meningitidě obvykle předchází banální onemocnění horních dýchacích cest. Samotné onemocnění začíná horečkou a u kojenců převládají spíš necharakteristické příznaky, jako jsou podrážděnost, zvracení, křeče, pronikavý křik, vyklenutá napjatá fontanela (blanitý útvar na temeni hlavy, který se do jednoho roku obvykle uzavře). Větší děti si stěžují na bolesti hlavy, dochází u nich k ztuhnutí šíje, poruchám vědomí, křečím. Při prudkém rozvoji onemocnění můžeme pozorovat drobné krevní výrony do kůže (je-li vyvolavatelem meningokok). Při těchto příznacích je nutné vyhledat okamžitě lékařskou pomoc, nejlépe na lůžkovém oddělení.

Vyšetření: I při pouhém podezření na toto onemocnění je nutné provést odběr mozkomíšního moku, jehož vyšetřením se diagnóza definitivně potvrdí nebo vyloučí.

Léčba: Nasazujeme účinná antibiotika (či kombinaci) a případně protišokovou terapii. Léčba bývá několikatýdenní a následná rekonvalescence je nezbytná. Dítě by mělo být dále sledováno neurologem.

Prevence: Očkování proti některým původcům meningitidy je již dostupné. Při výskytu tohoto onemocnění v uzavřeném kolektivu by měl lékař zvážit vhodnost preventivního podávání antibiotik zdravým dětem i dospělým, kteří přišli do kontaktu s nemocným dítětem.

Zápal plic (bronchopneumonie, penumonie)

V éře účinných antibiotik nepředstavuje zápal plic (pneumonie) takové ohrožení jako ještě v polovině dvacátého století.

Onemocnění zpravidla začíná jako chřipka nebo jiná choroba z nachlazení s kašlem. Místo toho, aby kašel po několika dnech pomalu ustoupil, zhoršuje se. Stává se vysilujícím, dráždivým. Malé děti často v záchvatech kašle i zvracejí. Obvykle vystoupí teplota výrazně přes 38 stupňů, často i ke 40. Přechodně se mohou objevit i potíže s dýcháním. Dítě bývá unavené, schvácené a často si také stěžuje na bolesti břicha.

Vyšetření: Suverénní diagnostickou metodou je rentgenový snímek, ale zkušený dětský lékař rozpozná již poslechem, že může jít o zápal plic.

Léčba: Lehčí bronchopneumonii lze za určitých podmínek vyléčit v domácí péči, těžší případy je nutné hospitalizovat. Hlavní léčbou jsou antibiotika, klid na lůžku, přípravky usnadňující vykašlávání a dostatek tekutin. Kašel při zápalu plic tlumíme jen v prvních dnech, kdy je vysilující a dráždivý. Jakmile pacient začne odkašlávat, pak tento proces podporujeme, aby se plíce „vyčistily“. Dostatek tekutin pomáhá zkapalňovat hleny a vykašlávání je tím usnadněno. K léčebnému režimu patří i úprava jídelníčku. Dáváme přednost lehkým potravinám (ovoci a zelenině) s dostatkem potřebných vitaminů. Při úpravě vycházíme vstříc chuti a přání malého pacienta.

Průběh: Zápal plic trvá minimálně dva týdny. Po tu dobu by dítě mělo být alespoň v relativním klidu. Pak by měla následovat alespoň třítýdenní rekonvalescence. Tím je možné zabránit opakování nemoci.

Jak na kašel
  • Suchý kašel můžeme tišit kapičkami koupenými v lékárně, ale stejně dobře poslouží i „babské“ recepty – šťáva z cibule nebo ředkve naložené v cukru, pampeliškový nebo jitrocelový sirup apod.
  • Dostateku tekutin. Optimální jsou minerálky a ovocné čaje. Můžeme však uvařit léčivý odvar („plicní“ směsi bylin jsou běžně k dostání v lékárnách). Dobrý je podbělový čaj, ale maximálně dva šálky denně (lze předávkovat!). Další obměnou s výborným léčebným efektem je kuřecí vývar s česnekem a majoránkou.
  • Suchý a horký vzduch je dráždivý. Zvlhčíme jej pomocí nádob na topných tělesech, rozvěšením vlhkých ručníků (u nejmenších nejlépe přímo na bočnice dětské postýlky) nebo speciálními zvlhčovači. Často větráme.
  • V akutním stadiu je nutný klid. Jakmile se dítěti uleví, pak mu jakákoli hra pomůže zapomenout na Na noc podložíme matraci tak, aby byla hlava položena výše. V této poloze se dítěti bude lépe dýchat. Namístě jsou i kapičky do nosu, po nichž se sliznice uklidní.
  • Rýma tekoucí do krku dráždí a vyvolává kašel. Kapesníky nenecháváme povalovat po pokojíku, ale papírové po použití vyhazujeme, látkové často vyměňujeme.

Zánět kostí (osteomyelitis)

Nejedná se o chorobu, která by byla úplně běžná, ale vyskytuje se. Bývá těžké ji rozpoznat. Podstata onemocnění spočívá v tom, že se mikroorganismy dostanou do kosti, kde způsobují hnisání. Obvykle předchází jiné infekční onemocnění (angína apod.)

Příznaky: Bolest v postižené končetině, dítě si na ni ani nedá sáhnout. Obvykle ji drží strnule v poloze, která jej nejméně bolí. Bývá přítomna tzv. septická horečka – extrémně vysoké teploty se střídají se subfebriliemi.

Vyšetření: Na rentgenovém snímku se zánět kosti objeví pozdě – je nutné použít další vyšetřovací metody (CT, magnetickou resonaci, scintigrafii). Současně jsou v krvi známky zánětu (hodně bílých krvinek, vysoká sedimentace a CRP atp.)

Léčba: Obvykle nutná hospitalisace, kombinace antibiotik, léčba bolesti, klid.

Zánět očnice (orbitoceluitis)

Mikroorganismy se mohou dostat do oční dutiny (orbity) z nosních dutin nebo krví ze vzdálenějšího infekčního ložiska. Projeví se výrazným otokem víčka, zarudnutím a obvykle horečkou. Infekce a zánět se velice rychle šíří podél cév (může způsobit jejich ucpání – trombózu) k mozku a způsobit zánět mozkových blan. Může též dojít k vážnému postižení oka (až oslepnutí). Léčba při hospitalisaci kombinací účinných antibiotik.

Retrofaryngeální absces (hnis za „mandlemi“)

Vyskytuje se též spíše u malých dětí při infekci v okolí nosohltanu. Nebezpečí spočívá v rychlém šíření do okolí, mezihrudí (mediastina, kde je uloženo srdce), v útlaku dýchacích cest, poškození cév, prasknutí a výtoku hnisu do dýchacích cest, krvácení – což vše může vést k vážným poruchám dýchání a dušení. Léčba – chirurgická na otorhinolaryngologickém oddělení a podávání antibiotik.

Prudký zánět hrtanu (akutní subglotická laryngitis, ASL)

Je virového původu, přičemž zánět způsobí otok hrtanu včetně nejužšího místa v dýchacích cestách (v tzv. subglotickém prostoru, tedy pod hlasivkami), což bývá příčinou dušnosti. Při těžkém průběhu může dojít k úplnému uzávěru dýchacích cest a udušení. Postiženy jsou i hlasivky – proto dítě charakteristicky „štěkavě“ kašle. Příznačný je náhlý začátek, kdy se doposud zdravé dítě ve věku mezi 6 měsíci a 3 lety v noci vzbudí s dušností a typickým kašlem. Někdy se po chvíli (15 – 20 minutách) uklidní a znovu usne. Jindy se stav zhoršuje – sliznice hrtanu stále více otékají a může skutečně dojít k velmi vážným dýchacím potížím. První laickou pomocí je zchladit a zvlhčit vzduch a okamžitě přivolat lékařskou pomoc. ASL je nevyzpytatelná. Laryngitida se může u dítěte opakovat, ale průběh může být jednou mírný, podruhé nebezpečně rychlý a vážný.

Za kritéria závažnosti se považuje bledost, tichý pískot, zapojování pomocného dýchacího svalstva (dítě sedí v postýlce se zapřenýma rukama, vklesávají mezižeberní prostory a krční jamka nad hrudní kostí).

ASL trvá obvykle několik dní. Smrtelný průběh je v dnešní době při včas započaté správné léčbě naprosto výjimečný.

Vyšetření: Příznaky jsou tak charakteristické, že dostává okamžitá léčba přednost před vyšetřením a potvrzením diagnózy. Při těžším průběhu se provádí laryngoskopie (zjištění stupně otoku hrtanu), po níž může následovat léčebná intubace (zavedení kanyly do dýchacích cest), čímž se udrží dýchací cesty průchodné.

Velmi podobnými příznaky se vyznačuje velmi závažné onemocnění – akutní epiglotitida (tj. těžký bakteriální zánět hrtanové příklopky vyvolaný téměř vždy hemofilovou infekcí, proti níž je již zavedeno očkování), alergický otok sliznic horních dýchacích cest, vdechnutí cizího tělesa.

Léčba: Nejdůležitější je udržet průchodné dýchací cesty. V nejmírnějším případě se podává aerosol s kortikoidy (vdechují se). Při těžším průběhu se podávají kortikoidy i celkově, zahajuje se inhalace vzduchu obohaceného o kyslík, případně se podávají další protizánětlivé léky (inhalačně). Při nelepšícím se stavu – přetrvává dušnost, objevuje se tichý pískot při vdechu i výdechu a trvalé bleděmodravé zbarvení kůže (cyanóza) i při vdechování vzduchu obohaceného kyslíkem – je nutné zavést do dýchacích cest kanylu. Antibiotika se někdy podávají u závažných stavů, aby nedošlo k druhotné bakteriální infekci. Průběh virové akutní subglotické laryngitidy příliš neovlivní.

Bronchiolitis (zánět průdušinek)

Těžké virové onemocnění kojenců a malých batolat. Zpravidla předchází běžné onemocnění (rýma a kašel), při němž se rychle rozvíjí vystupňovaná dušnost. Podstatou choroby je otok nejtenčích průdušinek a zadržování tekutiny v plicních sklípcích. Obvykle nutné léčit v nemocnici, kde je možné zajistit vdechování vzduchu obohaceného kyslíkem. Je možné podat protivirové přípravky. Doplňování tekutin a péče o dýchací cesty má terapeutický význam.

 


Infekce, které jsou poměrně časté, ale vždy vyžadují pozornost a správnou léčbu

Akutní zánět průdušek (bronchitis acuta)

Infekce, zpravidla nejdříve viry mohou do průdušek sestoupit z nosohltanu, ale mohou také hned „v první vlně“ napadnout rovnou průdušky. V druhé etapě se téměř vždy přidají bakterie. Sliznice průdušek zduří a začne produkovat hlen. Ten je zpočátku hustý, špatně se vykašlává. Při správné léčbě kašel „zvlhne“, což se projeví jak změnou charakteru kašle, tak především tím, že dítě vykašlává hleny. Výrazná dušnost však svědčí spíše pro zápal plic nebo pro alergickou složku (astma). Při nekomplikovaném průběhu do 10 dnů až 2 týdnů odezní. Zánět průdušek může provázet zvýšená teplota. Nechutenství a únava jsou pravidlem.

Zkušený pediatr pozná zánět průdušek již podle charakteru kašle a k potvrzení diagnózy mu postačí poslechnout si dýchání malého pacienta. Při pochybnostech je užitečné vyloučit zápal plic (rtg snímek). Podle vývoje sedimentace a krevního obrazu (počtu leukocytů) pak obvykle monitorujeme účinnost léčby při těžším průběhu choroby.

Léčba: Zásadou je klid na lůžku a péče o dýchací cesty. Ta spočívá ve zvlhčování vzduchu kolem pacienta, případně v podávání léků, které udrží dýchací cesty dobře průchodné. V počátečních fázích tlumíme dráždivý kašel, později podporujeme vykašlávání. Kromě speciálních kapiček je účinným lékem na kašel (ve všech stadiích) dostatek tekutin. Není třeba dítě nutit do horkého čaje, ale je možné mu nabízet tekutiny dle chuti v pokojové teplotě.

Při lehčím průběhu (bez horečky a výrazných dechových potíží) nebývá nasazení antibiotik nezbytností. Naopak těžké případy vyžadují někdy i kombinaci antibiotik a nemocniční léčbu. Po odeznění choroby by měla následovat dvou až třítýdenní rekonvalescence.

Infekce močových cest

Rozvoji onemocnění přispívají vrozené anomálie (zúžení močovodu, atypicky uložená ledvina atp.). Onemocnění se projeví bolestmi bříška, nechutenstvím, mírně zvýšenou teplotou, neprospíváním, únavou – tedy i naprosto všeobecné potíže mohou znamenat, že se v močových cestách „usadila“ infekce a vyvolává zánět. Typické příznaky – pálení při močení, časté nutkání na močení a v tomto věku nezřídka pomočování po tzv. suché pauze, zvracení, horečky a bolest v bedrech obvykle vedou k rychlé diagnóze. Chybí-li však tyto charakteristické potíže, pak se může stát, že se onemocnění neodhalí a bez léčby přejde do chronického stadia – k chronickému zánětu ledvinné pánvičky a k poškození ledvin. Zákeřností této infekce je, že se nemusí někdy po dlouhou dobu vůbec projevit a jedinou známkou je „nevysvětlitelné“ neprospívání.

Základem rozpoznání choroby je rozbor a bakteriologické vyšetření moče. Další vyšetření bývají doporučována při opakování choroby (pátráme po anomálii vylučovacího ústrojí).

Léčba: Antibiotika po dostatečně dlouhou dobu – i několik týdnů – podle výsledků kontrolních vyšetření. Předčasné ukončení léčby zpravidla vede k brzkému opakovaní choroby, hůře k přechodu do bezpříznakového chronického stadia. K léčbě patří klid na lůžku, lehká a nedráždivá strava i správný pitný režim (dostatečné, ale ne nadměrné množství tekutin, které by vylučovací ústrojí nadbytečně zatížilo). Nepodáváme nápoje obsahující kofein (kolového typu) a ovocné šťávy s vyšším obsahem kyselin.

K infekci močových cest jsou náchylnější děvčátka, protože jejich močová trubice je kratší a bakterie snadněji proniknou do močového měchýře a do vyšších oddílů močového ústrojí. U chlapců k infekci nedochází tak snadno.

Lymská borelióza

I děti mohou onemocnět touto v současnosti značně rozšířenou chorobou. Při každém nalezeném klíštěti je nutné dítě sledovat alespoň 3 týdny, neobjeví-li se červená skvrna v místě přisátí živočicha. Jak se bohužel v praxi ukazuje, lymská borelióza bývá diagnostikována i bez předchozího nálezu klíštěte a typické kožní reakce. Je nutné na ni myslet při nevysvětlitelných potížích nejrůznějšího charakteru (únava, subfebrilide, lymfydenopatie, bolesti břicha, kloubů…) Léčba je totiž možná – antibiotika dostatečně dlouho (3 týdny). Tak je možno předejít pozdním komplikacím (postižení kloubů, jater, mozku…)

Pravá chřipka (influenza)

Je poměrně těžké virové onemocnění, které přichází vždy v předem avízovaných epidemiích. Bývá tedy dost času zvážit, zda je vhodné dát dítě (i sebe) očkovat. Je nutné však vědět, že očkování proti pravé chřipce nechání proti chorobám z nachlazení, kterým chřipka jen říkáme.

Kdo poznal prvou chřipku, už si ji nikdy nesplete. Začíná horečkou, suchostí sliznic, dráždivým kašlem, bolestmi kloubů, hlavy – celého těla. Přidává se schvácenost, nechutenství, vyčerpanost. Pravou chřipku nelze přechodit. Trvá asi dva týdny, rekonvalescence, kdy je pacient jako zmlácený ještě alespoň měsíc. Komplikace jsou časté – zpravidla zápal plic.

Jen v odůvodněných případech se podávají protivirové léky (u oslabených, kdy je zvýšené riziko komplikací). Klid a dostatek tekutin jsou hlavními léčebnými postupy. Úlevu přinesou léky snižující horečku a mírnící bolest, uvolňující oteklé sliznice – tedy usnadňují dýchání a přípravky proti dráždivému kašli..


Infekce, které prodělá každý a zpravidla se obejdou bez komplikací

1. Choroby z nachlazení (rhinopharyngitis acuta, rýma a zánět nosohltanu)

Zpravidla jde o útok virů na horní dýchací cesty. Cestu jim připraví „vhodné“ podmínky, tj. prochlazení, námaha či jiné oslabení organismu. Většinou se po několika dnech přidá i bakteriální superinfekce. Zpočátku se objeví šimrání a pálení v nose, škrábání v krku, kýchání, pokašlávání a řídká vodnatá rýma, případně mírně zvýšená teplota, která jen zřídka přesáhne 38,5 stupně. (Vyšší teploty vzbuzují podezření na jiné onemocnění.) Po dvou až třech dnech se rýma se stává hustší, mívá žlutozelenou barvu. Tehdy se obvykle zhorší i kašel. Celé onemocnění trvá asi týden a pak i bez speciální a cílené léčby ustoupí.

K terapeutickým opatřením patří klid na lůžku. Jakmile teploty poklesnou, je lépe dítěti dovolit nepříliš temperamentní hry v přiměřeně vyhřáté místnosti. Nosní kapky pomohou zprůchodnit „ucpaný“ nos, dráždivý kašel můžeme tlumit jak léky z lékárny, tak osvědčenými domácími recepty. Důležitý je dostatečný přívod tekutin a vitaminů. Pokud dítě odmítá jídlo, nenutíme je.

K chorobám z nachlazení neinklinují všichni stejně. Některé děti přečkají nepřízeň počasí bez zakašlání a jiné prokašlou a prosmrkají celou zimu. Některé faktory, které přispívají k výskytu onemocnění, ovlivnit nemůžeme – například virulenci, tedy „sílu“ infekce, či vrozenou náchylnost k infekčním chorobám (například podmíněnou poruchami imunitního systému). Také děti, které navštěvují kolektiv, stůňou obvykle častěji než děti, které jsou doma.

Komplikace: Přestože jsou choroby z nachlazení zcela běžné a každé dítě je obvykle prodělá několikrát do roka, je nutné jim pokaždé věnovat pozornost a „nezanedbat“ je. Jinak mohou malého pacienta potrápit komplikacemi. Někdy jim však ani nejpečlivějším dodržováním léčebného režimu nezabráníme.

Zánět středního ucha (otitis media)

Poměrně časté a velmi bolestivé zánětlivé postižení struktur středního ucha (za bubínkem) postihující především děti od 3 měsíců do 3 let. Původcem jsou zpravidla bakterie, ani viry nejsou vyloučeny. Mikroorganismy pronikají do středouší nejčastěji Eustachovou trubicí (při zánětu nosohltanu). Tam vyvolají zánět projevující se tvorbou krvavého či hnisavého sekretu.

To se projeví výraznou bolestí, nedoslýchavostí, horečkou, nevolností, zvracením i řidšími stoličkami. Potíže zpravidla ustanou až po proděravění bubínku a odtoku sekretu. K úplnému vyléčení dochází za deset až čtrnáct dnů.

Odtoku hnisu lze napomoci tzv. paracentézou (tedy odborným propíchnutím bubínku). Dítěti se uleví a lékař má současně možnost odebrat vzorek sekretu k rozboru, aby zjistil optimální druh antibiotika. Při hnisavém zánětu středního ucha bývá obvykle nezbytné nasadit antibiotika a v léčbě pokračovat až do úplného zhojení. Součástí léčby je aplikace nosních kapek (ke zlepšení funkce Eustachovy trubice). Dítě by mělo být v klidu a v teple. Horečku i bolest mírníme paracetamolem (Paralenem) v lékařem doporučených dávkách. Po ukončení léčby je vhodné se ujistit, zda nedošlo k poškození sluchu.

Zánět vedlejších nosních dutin (sinusitis acuta et chronica)

Jedná se o zánět výstelky dutin, které souvisí s nosní dutinou. U malých dětí ještě nebývají vyvinuty, a tak tuto častou komplikaci nacházíme většinou až u školních dětí. Projevuje se úpornou bolestí hlavy, teplotou až horečkou, huhňavým hlasem. Většinou bývá nutné podání antibiotik. Nosní kapky napomáhají uvolnit spojují kanálky mezi dutinami a umožňují odtok sekretu z dutin. Sinisusitis trvá asi dva týdny. Ráda se vrací a ráda přechází v chronickou sinusits, kterou bývá někdy nutné řešit i chirurgicky (odstranění zánětem změněné sliznice).

 

2. Angína (tonsilitis acuta)

Příčinou je bakteriální infekce, zpravidla streptokoky, ale mohou se uplatnit i jiné mikroorganismy. K prvním příznakům patří únava, malátnost, nechutenství, někdy i výrazné bolesti břicha se zvracením připomínající zánět slepého střeva. Pak se dostaví charakteristická stupňující se bolest v krku znemožňující polykání. Zduří krční uzliny. V té době také stoupá horečka obvykle výrazně přes 38 stupňů. U malých dětí je při vzestupu možnost výskytu febrilních křečí. Dítě bývá schvácené. Při správné léčbě teploty do 3 dnů poklesnou a bolesti v krku ustoupí na snesitelnou mez. Onemocnění trvá zhruba 10 dnů a dvoutýdenní následná rekonvalescence je žádoucí.

K rozpoznání obvykle stačí pohled do krku. Krční mandle (tonsily) jsou zvětšené, charakteristicky červené (s bělavými povláčky, případně čepy na povrchu). Téměř vždy jsou zduřelé krční mízní uzliny. Přesného původce choroby zjistíme mikrobiologickým rozborem výtěru z krku a průběh choroby i úspěšnost léčby můžeme kontrolovat dalšími vyšetřeními, například sedimentací erytrocytů, krevním obrazem a některými speciálními testy. Po odeznění choroby bývá účelné s určitým odstupem alespoň orientačně vyšetřit moč, aby se včas podchytilo možné postižení ledvin. Díky včasné a správné léčbě streptokokových onemocnění jsou však dříve poměrně časté následky dnes takřka vzácné.

Lékem první volby je stále penicilin. Při přecitlivělosti na tento lék volíme jiná antibiotika. K léčebnému režimu patří klid na lůžku, dostatek tekutin a snižování vysokých teplot (Paralen, zábaly). Nenutíme do jídla, nabízíme tekutiny dle chuti dítěte. Nemocný lépe polyká tekutou a kašovitou stravu.

Prognóza: Uzdravení je pravidlem, komplikace jsou v dnešní době nepříliš časté. Pozdní následky (revmatická horečka s postižením srdce a poškození ledvin) nejsou dnes četné.

3. Akutní zánět žaludku a střev (gastroenteritis acuta)

Bakterie nebo viry se nejčastěji ústy (při nedostatečné hygieně, špatné technice přípravy mléka nebo při kontaktu s nemocnou osobou) dostanou do zažívacího traktu, kde se pomnoží a způsobí zánět. Je nutné zdůraznit, že kojenci jsou náchylnější k průjmovým onemocněním s těžším průběhem než větší děti a dospělí, u nichž stejná infekce může probíhat pouze jako mírné zažívací obtíže.

Gastroenteritis nelze nepoznat: Objeví se neklid, vzedmuté bříško, zvracení a časté vodnaté a páchnoucí stolice (někdy s příměsí hlenu či krve). U kojenců dochází při těžším průběhu ve velmi krátké době k závažnému nedostatku tekutin, úniku solí, což bez léčby vede poměrně rychle k nebezpečnému metabolickému rozvratu. Varovnými příznaky jsou teplota, apatie, bledost, snížení kožního napětí (kožní řasa se nevyrovná a zůstává „trčet“), vkleslá fontanela (vazivový útvar na temeni hlavy). Naprosto urgentními příkazy k přivolání rychlé pomoci jsou křeče, poruchy vědomí, ztráta svalového napětí (dítě je jako hadrové). Podle laboratorních ukazatelů i stavu dítěte se v léčbě snažíme o rehydrataci pomocí nitrožilních infuzí. Zpočátku (pokud zvrací) nedáváme dítěti nic ústy. Jakmile se stav stabilizuje, můžeme podávat speciální rehydratační roztok a pokračujeme dietními mléky. Pokud matka kojí, snažíme se, aby se dítě co nejdříve navrátilo ke své původní stravě. Z podpůrných léků je pro malé děti vhodná Smecta a některé přípravky obsahující Lactobacilus, který napomáhá k obnově fyziologické střevní flóry (například Santax S).

U větších dětí nemívá průjmové onemocnění většinou tak dramatické příznaky a průběh. U batolat po počáteční 12 – 24 hodin trvající „hladové“ nebo „čajové“ pauze, kdy dítě pouze pije (rehydratační roztok, slabě přislazený čaj), podáváme odvar z rýže, mrkve, nemastné kaše, škrábané jablko nebo banán. Lepší-li se stav, pak přecházíme na nemastnou stravu a během několika dní se dítě vrací k původní dietě. Nelepší-li se stav, stoličky jsou i při čajové pauze stále častější, nepřestává-li zvracení nebo stoupne-li teplota, je nutné vyhledat okamžitě lékaře.

 

4. Další zcela běžné a zpravidla málo závažné infekce

Zánět zevního zvukovodu (otitis externa)

Jde o podráždění kožního krytu zevního zvukovodu, k němuž se zpravidla přidává nebo je jeho spoluvyvolavatelem bakteriální infekce. Zevní zvukovod má svůj samočisticí a ochranný mechanizmus – ušní maz a jeho tok směrem od bubínku k vnějšímu ústí zevního zvukovodu. Při poruše této samočisticí schopnosti je usnadněn průnik a usídlení bakterií. K rozvoji napomáhá vlhkost (někdy se tomuto onemocnění říká i „plavecké ucho“) i velmi rozšířený zvyk důkladně čistit uši. Vatové smotky na tyčince ušní maz zpravidla zasunou ještě hlouběji a současně z něj vytvoří „kapsu“, kde se drží voda a množí bacily. Otitis extrerna se u malých dětí projeví neklidem a bolestivou reakcí na dotyk ucha. U větších pozorujeme bolest zejména na dotyk, pocity dunění a „šplouchání“ v uších. Onemocnění trvá obvykle několik dnů. Choroba se však ráda vrací.

V léčení se zdržíme vytírání ucha (!!), ale vykapáváme jej podle pokynů lékaře. Mezi babské recepty patří vykapávání lihovými destiláty, což v krajním případě můžeme použít jako nouzové řešení u větších dětí (raději ne u kojenců).

Komplikace nebývají časté. Vzácněji může infekce přejít i do středního ucha; při obzvláště prudkém průběhu může vzácněji dojít k proděravění bubínku a výjimečně k poruchám sluchu. U většiny případů dojde k úplnému zhojení.

Zánět spojivek (konjunktivitis)

Vyvolavatelem může být kromě infekce i alergie a jakékoli podráždění oka chemickými látkami, alergeny či drobným úrazem. Projeví se zarudnutím, pálením, někdy i „rozmazanéým“ viděním. Zpravidla nejde o ohrožení zraku. Optimální by bylo, kdyby každého pacienta se zánětem spojivek prohlédl oční lékař. Terapie totiž závisí na původci. Ale ať lékař doporučí jakékoli speciální kapky či masti, dítě se zánětem spojivek by mělo být v bezprašném prostředí, nenamáhat zrak sledováním obrazovky ani čtením. Před přímým světlem je lépe chránit oči tmavými brýlemi.


Plísňová (mykotická) onemocnění

Moučnivka (soor)

Postihuje malé kojence nebo oslabené děti. Vyvolavatelem je všudypřítomná kvasinka (kandida). Jediným projevem jsou bílé povláčky v ústech. Rozšíření infekce dále je známkou vážného oslabení organismu. Léčba spočívá v šetrné desinfekci ústní dutiny (na doporučení lékaře).

Kožní plísně

Zdrojem infekce bývá člověk s mykotickým onemocněním, ale zárodky přežívají i v okolí bazénů, na sportovištích – zvláště v šatnách. Nakazit se lze i při nošení vypůjčené obuvi (pozor na botičky po cizím dítěti!) nebo kontaktem s bytovým textilem v místě, kde žije člověk s mykózou. Plísním se daří dobře v teple a vlhku, a proto se vyskytují tam, kde se dítě nejvíce potí (tzv. vlhká zapářka) – pod krkem, v podpaží a pod dalšími kožními řasami (faldíky). K plísňovým onemocněním inklinují obézní jedinci a diabetici.

Nejčastějším projevem je zarudnutí pokožky či mokvání. Na povrchu mohou být i šupinky. U předškoláků se objevuje i postižení meziprstních prostorů – svědivé trhlinky, občas jim předcházejí drobné puchýřky.

Na lehké mykózy (ojedinělá menší ložiska) platí sucho a slunce. Léčbu podporuje omývání šetrnými dezinfekčními přípravky či aplikace zásypů s antimykotiky. Nedojde-li do několika dnů ke zlepšení, je vhodné vyhledat kožního lékaře. K dispozici jsou účinné léky (masti, krémy, lotia i zásypy, případně i celková léčba).

Předškoláci mohou trpět i onychomykózou – plísňovým postižením nehtů. Nehet bývá deformovaný, ztluštělý, mívá šedožlutou barvu, někdy i zapáchá. Ke zlepšení může dojít až po několika měsících léčby, protože postižený nehet postupně odrůstá a je nahrazován zdravým.

 

Bradavice (verrucae)

Jde o výrůstky – nejčastěji na ploskách nohou, dlaních, prstech a obličeji. Bradavice jsou vlastně malé nezhoubné nádorky infekčního původu. Mohou mít různou velikost a rozmanitý tvar. Lze k nim přijít na plovárnách, ve sportovních, ale i v kolektivních zařízeních.

Malé bradavice mohou časem (týdny, měsíce) samy zmizet. Větší bradavice mívají kolem sebe několik menších. Po odstranění velké – mateřské – zpravidla zaniknou i ty menší. Metodu k odstranění bradavic by měl doporučit zkušený kožní lékař. Při některých způsobech (zmrazení tekutým dusíkem, působení leptavých látek) může při neodborném ošetření dojít k poškození okolní kůže. Ale i při odborném zásahu se některé typy bradavic objeví znovu.

Impetigo

Poměrně časté a velmi nakažlivé kožní onemocnění způsobené bakteriemi, které vyvolávají hnisání. Projevuje se krustami na kůži, jejichž barva je pro některé původce charakteristická. Léčba spočívá v aplikaci protiinfekčních mastí, celkové podání antibiotik je vyhrazeno jen pro těžší případy. Častěji se impetigo vyskytuje na kůže, která byla již postižena jiným onemocněním (ekzémem, svrabem, plísní, po štípnutí hmyzem a pod.)

Střevní paraziti

Je jich několik. Charakteristické je, že se vyskytují v dětských kolektivech. Onemocnění často probíhá bez příznaků, někdy se vyskytnou bolesti břicha, nechutenství, svědění kolem konečníku. Léčbu by měl podstoupit vždy celý kolektiv (jinak si děti budou „červíky“ předávat dále. Terapie spočívá v podávání léků. „Dietní“ opatření – podávání mrkve, česneku apod. není dostatečně účinné.

Aftózní stomatitida

Herpetické viry vyvolávají zánět, při němž se objeví v pusince dítěte jedno nebo dokonce několik okrouhlých mokvavých ložisek, které vysloveně bolí. Onemocnění bývá provázeno i celkovými příznaky (schváceností, horečkou). Dítě obvykle odmítá vzít cokoli do úst, protože potrava – zejména kyselá – bolest výrazně zhoršuje. Bolestivé a horečnaté stadium trvá obvykle pouze několik dní, a proto dbáme na to, aby dítě alespoň dostatečně pilo. Do jídla je nenutíme. Jen v ojedinělých případech bývá při vysokých teplotách a odmítání tekutin nutná léčba nitrožilními infuzemi (v nemocnici). Specifická protivirová léčba není v současné době do širší praxe zavedena.

 


Čím posílíme imunitní systém a můžeme tak zvýšit odolnost proti infekčním chorobám

  • Přiměřené oblékání – jak prochlazení, tak přehřívání snižují odolnost.
  • Správné složení jídelníčku – těžká mastná jídla, tučné smetanové sladkosti jsou pro organismus zátěží. Vitaminy jsou velmi důležité v prevenci (zejména B a C) a jejich optimálním zdrojem jsou čerstvé ovoce a zelenina, např. brokolice, rajčata. Efekt užívání syntetických vitaminů je velice diskutabilní.
  • Otužování a správný denní režim s pravidelným pohybem na čerstvém vzduchu.
  • Nekuřácké prostředí. Kouř poškozuje sliznice a usnadňuje usídlení škodlivých mikroorganismů.
  • Omezení fyzické aktivity při smogu, mlze. V tomto období větráme jen omezeně.
  • V kritickém období zvýšeného výskytu infekčních onemocnění dýchacího traktu pečlivě zvážíme nezbytnost cestování prostředky hromadné dopravy, návštěvy míst, kde se setkává více lidí.
  • Klidné rodinné prostředí. Nervozita, hádky, stres a spěch dospělých se na dítě přenášejí a ovlivňují je více, než jsme ochotni si připustit.

Vložit komentář

Komentáře slouží ke svobodné výměně názorů či vyjádření názoru na dané téma. Váš příspěvek ale přitom nesmí jakýmkoliv způsobem porušovat zákony ČR, zejména nesmí propagovat národnostní, rasovou, náboženskou či jinou nesnášenlivost. Je také třeba respektovat soukromí jiných lidí, a proto je zakázáno zveřejňovat soukromé údaje o jiných osobách. Výslovně je zakázáno komentovat léčivé přípravky vázané na lékařský předpis. Redakce si vyhrazuje právo bez předchozího upozornění odstranit komentáře, které porušují výše uvedená pravidla.

Do komentářů prosím nevkládejte dotazy ohledně zdravotního stavu, pokud potřebujete poradit, můžete se zeptat v sekci PORADNA. Děkujeme za pochopení.